Více informací

Čtvrtý nejstarší židovský hřbitov na dnešním území Prahy s velmi pohnutou minulostí (staršími jsou: zrušený hřbitov pod Vladislavskou ulicí, Starý židovský hřbitov na Josefově a Starý židovský hřbitov v Libni). Svojí původní rozlohou byl druhým největším a stávající rozlohou je třetím nejrozsáhlejším židovským hřbitovem v Praze, na kterém bylo pohřbeno téměř 38 000 lidí, do dnešních dnů se dochovalo jen asi 3000 náhrobních kamenů a jejich fragmentů.

Hřbitov se nachází v Mahlerových sadech přímo pod Žižkovským televizním vysílačem. Oficiálně byl založen jako morové pohřebiště v roce 1680. Během přibližně roční morové epidemie, zde bylo pohřbeno odhadem 3000 lidí.  Přesto je nejstarší dochovaný náhrobní kámen datován už do října roku 1679 a patří Mirl Kellner, dceři Joela řezníka. Z tohoto roku jsou na hřbitově k nalezení ještě náhrobní kameny Lezra Winternitze syna Ješaji (listopad 1679) a Hindele Kassowitz dcery Lejba K´C (prosinec 1679). Z roku 1680 se dochovalo 10 náhrobních kamenů.

Ústředním pražským židovským hřbitovem se stal až v roce 1787, kdy Josef II. zakázal pohřbívání na starých hřbitovech uvnitř městských center a Pražská židovská obec ho poté používala až do roku 1890. Do doby výše zmíněného zákazu se využíval přerušovaně, a to během další morové epidemie v letech 1713–1714, během válečných událostí v letech 1742–1743 a při vypovězení Židů Marií Terezií z Prahy v letech  1745–1747.

Původní rozloha hřbitova byla 427 m2, poté byl v letech 1787 a 1855 dvakrát rozšířen. Dle různých zdrojů až na velikost 21 000–28 000 m2. Tedy přibližně do prostoru, který dnes vymezují ulice Fibichova a Ondříčkova.

První pohroma, která hřbitov postihla, se stala na přelomu 50. a 60. letech 20. století, kdy byla velká část obvodové zdi zbořena, náhrobky povaleny a zavezeny zeminou a asi tři čtvrtiny hřbitova přeměněny na veřejný park - Mahlerovy sady. Zachována v původním stavu zůstala jen nejstarší část. Poté v 60. letech při budování asfaltových cest došlo k přesunu značné části náhrobních kamenů. K další nenávratné devastaci pohřebiště došlo během let 1985 až 1992, kdy zde probíhala stavba Žižkovského vysílače. Během výkopových prací byly celé hroby i s náhrobky ve velkém ničeny a odváženy na skládku, část náhrobních kamenů byla roztlučena na dlažební kostky. Až když zakročilo Muzeum hl. m. Prahy a další instituce, začaly probíhat následné práce pod dohledem Židovské obce. Ta se pak starala o to, aby se zbylé nalezené ostatky ukládaly do rakví a nebylo s nimi zacházeno neuctivě. Tito lidé byli znovu pohřbeni na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech. I přesto všechno mnoho náhrobních kamenů a hrobů zůstává i nadále pod prostorem Mahlerových sadů v místech, kde výkopové práce spojené se stavbou vysílače neprobíhaly. Díky tomuto vývoji činí současná plocha hřbitova 7 515 m².

K areálu dříve patřila budova, jejímž srdcem byl původní morový lazaret z roku 1680, a která v roce 1792 byla přestavěná a využívaná Pohřebním bratrstvem – Chevra kadiša, a klasicistní Zappertova studna, z roku 1792. Zappertova studna se nachází v blízkosti dnešního vstupu a byla v letech 2015 a 2016 rekonstruovaná. Je to ojediněle dochovaná památka tohoto typu v Čechách. Budova pohřebního bratrstva dnes již k hřbitovu nepatří. Tato stavba byla v 60. letech 20. století opatřena půdní vestavbou s řadou vikýřů. Další úpravy pak probíhaly v souvislosti s přestavbou na budovu školy na začátku 21. století.  Mezi touto budovou a domem č. 1526/4 ve Fibichově ulici se zachovala ještě poslední část ohradní zdi z roku 1925, která obklopovala celou původní rozlohu hřbitova.

Styl zdejších náhrobních kamenů procházel vývojem a odrážel změny v architektuře. Většina dochovaných náhrobních kamenů je ze sliveneckého mramoru, popsaná pouze hebrejským písmem. Na hřbitově nalézáme náhrobky jednodušší, barokně tvarované i další stylově odpovídající 19. století. 

Největší a nevýraznější hrobka patří Friedrichu Efraimovi rytíři Kubinzkému (1814–1888). Hrobka má podobu otevřeného dórského chrámku obdélného půdorysu a šesticí dórských sloupů. Rodina Kubinzkých patřila od počátku 19. století mezi prosperující podnikatelské židovské pražské rodiny a Friedrich Efraim dosáhl povýšení do rytířského stavu v r. 1884. 

Na hřbitově lze nalézt řadu významných rabínů, učenců, lékařů, podnikatelů a dalších osobností osvícenství a židovské inteligence. Nejnavštěvovanější je hrob Ezechiela Landaua, známého též pod jménem Noda bi – Jehuda (1713–1793), který od roku 1755 působil jako vrchní rabín, založil v Praze náboženskou školu – ješivu. Jeho dílo se stalo základním zdrojem soudobého židovského práva. Značné popularity dosáhl i Landauův žák, jehož hrob je také navštěvován, člen rabínského kolegia Eleazar Fleckeles (1754–1826), dále rabín Daniel Becalel Rosenbaum neboli Bezalel Ranschburg (1760–1820), který psal komentáře k Talmudu, nebo rabín Salomon Juda Rapoport (1790–1867), který byl roku 1840 jmenován pražským rabínem a následně také zemským rabínem českých zemí. 

Mezi zde pohřbené vědecké kapacity patří významný lékař Jonas Jeiteles (1735–1806), historik David Podiebrad (1803–1882) nebo první pražský hygienik Isidor Sojka (1859–1889), jehož hrob se nedochoval. Významných osobností, o kterých víme, že byli na hřbitově pohřbeni, ale jejich náhrobní kameny se nedochovaly a nemáme jistotu, zda jejich ostatky byly zničeny, je celá řada. Jedná se o vojáky, právníky, pedagogy, obchodníky, filozofy, matematiky a lidí dalších rozličných profesí.  Za všechny lze jmenovat například rabíny: Michaela Adlera (1816–1889), Michaela Bachracha (1730–1801), Mosese Perelese (1761–1820), Judu Tewelese (1807–1859), lékaře Michala Zeinera (1820–1879) nebo lékaře, člena Zemské zdravotní rady a politika – člena Českého zemského sněmu Ludwiga Tadeska (1817–1886).

Mohutné reprezentativní náhrobky označují hroby prvních židovských podnikatelů například Joachima Poppera (1721–1795), příslušníky rodin Jerusalemů, Pribramů a Dormitzerů. Někteří členové z těchto rodin byli povýšeni do šlechtického stavu.  Například Henoch Hönig von Hönigsberg (1740–1815) je představitel druhé generace židovské rodiny, která byla jako první v rakouské monarchii nobilitována do šlechtického stavu. 

Po roce 1999 byl areál předán do správy Židovskému muzeu v Praze a po nezbytných stavebních úpravách, základních restaurátorských pracích a výstavbě nové ohradní zdi byl v září 2001 zpřístupněn veřejnosti. V současnosti je hřbitov ve správě Židovské obce v Praze. Samotné restaurování náhrobních kamenů a tumb vlastník financuje i nadále především za pomoci Nadačního fondu obětem Holocaustu a sponzorských darů.  Prostor hřbitova je udržován společností Matana a.s. a skupinami dobrovolníků. Od roku 2001–2022 bylo zrestaurováno celkem 255 náhrobních kamenů.

Změnami prochází prostor hřbitova i nadále. Dne 7. 9. 2022 zde byl odhalen památník „Návrat kamenů“, který má připomínat pohnutou historii hřbitovů. Vznikl z vrácených rozřezaných náhrobních kamenů nalezených při rekonstrukci Václavského náměstí. Jedná se pravděpodobně o náhrobní kameny z více židovských hřbitovů.  Realizátorem myšlenky památníku a jeho finančního zajištění je Židovská obec v Praze, autory jsou Lucie a Jaroslav Rónovi. 

Náklady

Vynaložené náklady budou doplněny později...

Příspěvek na údržbu a obnovu hřbitova

Židovská obec v Praze společně s Federací židovských obcí v ČR se prostřednictvím Matany a.s., resp. Správy budov a hřbitovů (SBH) stará o 270 hřbitovů a 40 synagog. Většina spravovaných nemovitostí, se nachází v chráněném památkovém území. Tyto kulturně historické a architektonicky hodnotné objekty je nutné zachovat, neboť tvoří významnou součást nejen židovského, ale i národního kulturního dědictví.

Pomozte nám při záchraně, údržbě a obnově židovských hřbitovů, vítáme jakoukoliv finanční spoluúčast při této činnosti.

Případné finanční příspěvky je možno zasílat také na účet číslo 1936566399/0800, vedený u České spořitelny a.s., variabilní symbol této památky je 712.

Další možnosti jak přispět najdete na stránce Jak přispět.